Princezna

Princezna zavřená ve věži,

smutně svého prince vyhlíží.

Zachránit ji z věže má,

to vše ona dobře zná.

Princ však nikde není

a to nic nezmění.

Ve spárech draka princezna usíná,

moudrou knížku tiše proklíná.

Život není pohádka,

ani pro taková princátka.

Smutně tu přebývá již několik let.

Proč sudičky nevezmou věštbu zpět?

Potřebuje hrdinu, co draka skolí!

Co život svůj nasadit se nebojí!

Již nechce ve věži nadále být,

mládí nechat běžet a jen snít.

Život svůj by ukončit chtěla,

kdyby na to odvahu měla.

Život je dar Matky Přírody

a duše by nedošla pohody.

Co však nyní dělat má,

naše princezna líbezná?

Utéci nudě všedních dnů,

to je nápad hodný snů.

Princezna bojí se draka

a když se smutně smráká.

Chce plakat a bojí se,

kdopak ji z věže unese?

Náhle drak řve ve smrtelné křeči

a nejsou to jen plané řeči.

Dveře věže se hlučně rozrazí

a to dojem její nezkazí.

Ve dveřích teď princ stojí,

o ruku princezny se stále bojí.

Princezna ráda je, může zas žít,

z pohárku lásky v klidu i pít.