Smutek halí moje víčka,

dočkám li se sama zítřka?

Včera, dnes a snad i zítra.

Stále ty samá jitra.

Probouzím se zas a znova,

kde že je můj Casanova?

Ó  ty chrabrý Casanovo,

dívek kolem tebe bylo mnoho.

Proč opustil jsi srdce moje,

když přec navždy bylo tvoje.

Láska má nebyla ti svatá.

Mám snad na tě zavolati kata?

Ten hbitý jazyk vyřízne ti

Aby z dalších lásek nebyly jen děti.

Snad nalezneš i přesto ženu,

která podlehne šarmu tvému.

 Temná cela otvírá ti vrata, 

až se vrátíš bude z tebe táta.

Ó ty krásný Casanovo,

dívek máš stále mnoho.

Nebojíš se hněvu mého,

ani pohledu ohnivého.

Co dělat? Co si počít mám?

Mám utéci? Ale kam?

Proč uvedl‘s mě v pokušení,

které dívku v ženu mění?

Nezdám se ti snad již krásná?

Je to otázka dosti jasná?

Hnij si v temné cele,

nechci tě již do postele.

Za manžela chci tě mít

a s milenci chci také žít.

Dám ti vše co ty‘s mi dal

a vezmu vše cos mi vzal.

Pomstím se ti Casanovo.

A dívek již nebudeš mít mnoho.